Otázky a odpovědi
Odpovědi (Eureka)
Je Digital Fairness Act již platným právem?
Ne. Jde o návrh nařízení, COM(2026) 1100 final, ze dne 11. listopadu 2026. Preambule uvádí Evropský parlament a Radu, jednající řádným legislativním postupem, jako orgány, které by jej přijaly. Pokud by byl přijat, použil by se ode dne uvedeného v čl. 40 odst. 2, který návrh uvádí pouze jako „[12 months after the entry into force]“ (anglické znění).
- Titulní strana
- Preambule, právní východiska
- Článek 40 odst. 2
Je Digital Fairness Act nařízení, nebo směrnice?
Jde o návrh nařízení. Podle jeho závěrečné formule by bylo závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských státech. Zrušilo by směrnici 2005/29/ES. Důvodová zpráva uvádí, že návrh převádí hmotné právo o nekalých obchodních praktikách ze směrnice do nařízení.
- Název aktu
- Závěrečná formule za článkem 40
- Článek 38 odst. 1
- Důvodová zpráva, oddíl 1
Na koho by se Digital Fairness Act vztahoval?
Vztahoval by se na obchodní praktiky vůči spotřebitelům před obchodní transakcí týkající se produktu, během ní a po ní. Obchodníkem je každá fyzická nebo právnická osoba jednající za účelem souvisejícím s jejím obchodem, živností, řemeslem nebo svobodným povoláním a kdokoli, kdo jedná jménem obchodníka nebo v jeho zastoupení. Spotřebitelem je fyzická osoba jednající za účelem, který nesouvisí s jejím obchodem, živností, řemeslem nebo svobodným povoláním.
Vztahoval by se Digital Fairness Act na obchodníky mimo EU?
Články neobsahují zvláštní ustanovení o obchodnících usazených mimo Unii. Čl. 2 odst. 1 vymezuje oblast působnosti podle praktiky: obchodní praktiky vůči spotřebitelům týkající se produktu. Důvodová zpráva uvádí, že směrnice 2005/29/ES se vztahuje na každého obchodníka, který se zaměřuje na spotřebitele v EU, včetně obchodníků usazených mimo EU, a že článek 2 přebírá oblast působnosti této směrnice.
- Článek 2 odst. 1
- Důvodová zpráva, oddíl 1
- Důvodová zpráva, oddíl 5
Zakazoval by Digital Fairness Act temné vzorce?
Článek 10 by obchodníkům zakazoval navrhovat, organizovat nebo provozovat svá online rozhraní způsobem, který může spotřebitele klamat nebo s nimi manipulovat nebo který může jinak podstatně narušit jejich ekonomické chování. Příloha I část III uvádí temné vzorce (body 53 až 62), které by byly za všech okolností považovány za nekalé. Komise by mohla tento seznam doplňovat nebo měnit aktem v přenesené pravomoci.
Vyžadoval by Digital Fairness Act online tlačítko pro zrušení?
Pokud obchodník nabízí spotřebitelům možnost uzavírat smlouvy prostřednictvím online rozhraní, museli by spotřebitelé mít možnost smlouvu ukončit pomocí online funkce pro ukončení smlouvy, bez ohledu na to, jak byla smlouva uzavřena. Funkce by byla označena „zde ukončit smlouvu“ (překlad Eureka) nebo jednoznačnou odpovídající formulací, výrazně zobrazena a snadno přístupná. Podle bodu odůvodnění 74 by funkce sama o sobě nezakládala žádné právo smlouvu ukončit.
Co by Digital Fairness Act změnil u bezplatných zkušebních období?
U smluv s bezplatným zkušebním obdobím uzavřených prostřednictvím online rozhraní nebo jinými digitálními prostředky by obchodník musel zaslat připomenutí na trvalém nosiči v přiměřené lhůtě před koncem zkušebního období. Pokud připomenutí není zasláno nebo spotřebitel před koncem zkušebního období výslovně nesouhlasil s pokračováním za úplatu, nebyl by spotřebitel smlouvou vázán.
Museli by obchodníci zaslat připomenutí před automatickým obnovením předplatného?
Články 21 a 22 by vyžadovaly připomenutí u automaticky prodlužovaných smluv o nepřetržitém dodávání produktů uzavřených prostřednictvím online rozhraní nebo jinými digitálními prostředky. U smluv na šest měsíců nebo déle by se připomenutí zasílalo nejdříve 1 měsíc a nejpozději čtrnáct dní před prodloužením. Článek 22 stanoví pro kratší smlouvy jiný okamžik. Bez připomenutí by spotřebitel mohl smlouvu bezplatně ukončit, dokud mu je obchodník nezašle.
Čl. 22 odst. 4 by stanovil odchylku v souvislosti s investičními službami: pokud spotřebitel udělil výslovný souhlas s automatickým prodloužením krátkodobé investiční smlouvy o finančních nástrojích, upozornění by se nevyžadovalo.
Zakazoval by Digital Fairness Act loot boxy?
Články pojem loot box nepoužívají. Upravují placené systémy proměnlivých odměn; bod odůvodnění 63 uvádí loot boxy jako příklad. Obchodníci by museli spotřebitele informovat o druzích dostupných předmětů a o pravděpodobnosti jejich získání a poskytnout nástroje k vypnutí těchto systémů. Pokud je produkt zaměřen na nezletilé nebo si je obchodník s přiměřenou jistotou vědom, že jej nezletilí používají, nesměly by být takové systémy nezletilým nabízeny.
Čl. 15 odst. 3 by se nevztahoval na poskytovatele online služeb sociálních sítí nebo služeb platforem pro sdílení videí, AI společníků a obecných konverzačních chatbotů, na které se vztahuje čl. 13 odst. 2 nařízení (EU) [EU KIDS Act].
Byly by mechanismy „pay-to-win“ pro nezletilé zakázány?
Článek 16 by obchodníkům zakazoval nabízet nezletilým mechanismy „pay-to-progress“ a „pay-to-win“, pokud jsou jejich produkty zaměřeny na nezletilé nebo pokud si jsou s přiměřenou jistotou vědomi, že produkt používají nezletilí. Článek 3 je definuje jako nákupy ve hře nebo v aplikaci, získané platebními transakcemi nebo výměnou za placené virtuální měny, které jsou nezbytné nebo jsou prezentovány jako nezbytné pro postup nebo úspěch ve hře nebo v aplikaci.
Co by Digital Fairness Act stanovil o virtuálních měnách ve hrách a aplikacích?
Obchodník nabízející placené virtuální měny, které se používají k nákupu jeho virtuálních předmětů nebo jiných produktů, by musel uvádět odpovídající peněžní hodnotu těchto předmětů nebo produktů, nebo jejich odhadovanou peněžní hodnotu v měně, v níž spotřebitel získal první virtuální měnu.
Povinnost uvádět peněžní hodnotu by se nevztahovala na poskytovatele online služeb sociálních sítí nebo služeb platforem pro sdílení videí, AI společníků a obecných konverzačních chatbotů, na které se vztahuje povinnost zveřejnění podle čl. 13 odst. 1 nařízení (EU) [EU KIDS Act].
Pokud je produkt zaměřen na nezletilé nebo si je obchodník s přiměřenou jistotou vědom, že jej nezletilí používají, byly by placené virtuální měny pro nezletilé ve výchozím nastavení vypnuty a aktivovány pouze se souhlasem rodiče nebo poručníka.
Zakazoval by Digital Fairness Act návykový design?
Článek 17 neobsahuje žádný zákaz. Obchodníci, kteří navrhují, organizují nebo provozují digitální produkty způsobem, jehož cílem je podporovat nutkavé nebo nadměrné používání nebo u něhož to lze rozumně předvídat, by museli spotřebitelům poskytnout snadno přístupné a účinné nástroje k vypnutí čtyř uvedených funkcí. Ty zahrnují automatické přehrávání a nepřerušovanou konzumaci obsahu, určitá oznámení, pobídky k zapojení v pravidelných časech a funkce simulující mezilidské vztahy. Článek obsahuje výjimky související s nařízením (EU) [EU KIDS Act].
Zakazoval by Digital Fairness Act personalizovanou reklamu?
Obecně ne. Článek 12 by obchodníkům zakazoval cílit reklamu na základě profilování ve dvou případech: s použitím osobních údajů spotřebitele, pokud si je obchodník s přiměřenou jistotou vědom, že spotřebitel je nezletilý, a s použitím zvláštních kategorií osobních údajů. Obchodníci by nebyli povinni zpracovávat další osobní údaje, aby posoudili, zda je spotřebitel nezletilý. Vyňati jsou poskytovatelé online platforem, na které se vztahuje kapitola III oddíl 3 nařízení 2022/2065.
Zakazoval by Digital Fairness Act personalizaci cen?
Obecně ne. Článek 13 by zakazoval personalizovat cenu na základě profilování způsobem, který může spotřebiteli s přiměřenou pravděpodobností způsobit újmu, pokud si je obchodník s přiměřenou jistotou vědom, že spotřebitel je nezletilý nebo že je zranitelný z důvodu věku, důvěřivosti, zdravotního postižení nebo jakékoli zvláštní nepříznivé události či okolnosti natolik závažné, že narušuje úsudek spotřebitele. Obchodníci by nebyli povinni zpracovávat další osobní údaje, aby to posoudili.
Jaká pravidla by se vztahovala na influencer marketing?
Obchodníci provádějící influencer marketing by museli obchodní záměr každé obchodní komunikace zveřejnit pomocí výrazů „reklama“ nebo „obchodní spolupráce“ (překlad Eureka). Nesměli by zahrnovat přímé výzvy nezletilým, aby si koupili produkty. Influencer marketing produktů, jejichž reklama vůči spotřebitelům je podle práva Unie nebo vnitrostátního práva zakázána, a nebezpečných produktů by nebyl dovolen. Každý obchodník využívající služby influencer marketingu by musel zajistit dodržování smluvně, nebo v případě neexistence smlouvy jinými vhodnými prostředky.
Měli by spotřebitelé právo mluvit v zákaznickém servisu s člověkem?
Pokud obchodník po uzavření smlouvy poskytuje online zákaznický servis, musela by být na žádost spotřebitele a v případě, že jiné prostředky nejsou účinné, zpřístupněna komunikace s člověkem. Vyňaty jsou investiční služby ve smyslu směrnice 2014/65/EU. Podle bodu odůvodnění 76 by komunikace mohla probíhat v jazyce smlouvy, bezplatně a bez zbytečného odkladu v pracovní době obchodníka; samotný článek 25 to neuvádí.
Co by Digital Fairness Act stanovil o automatizovaných systémech, které uzavírají smlouvy za spotřebitele?
Obchodníci, kteří takové systémy zpřístupňují, by museli spotřebitelům poskytnout nástroje, jimiž vyjádří své volby a nastaví a upraví parametry systémů. Při prvním použití by si spotřebitelé museli výslovně zvolit, zda budou potvrzovat všechny smlouvy, pouze určitý druh smluv, nebo žádné, než jimi budou vázáni. Systém by musel zveřejnit jakoukoli platbu přijatou za navržení smlouvy a jakýkoli střet zájmů. Článek 26 by se nevztahoval na poskytování finančních služeb.
Co by Digital Fairness Act změnil u vstupenek na akce a virtuálních front?
U vstupenek na akce, jejichž cena se může zvýšit v důsledku jednání obchodníka nebo automatizovaných či algoritmických procesů, by výzva ke koupi musela uvádět, kolik vstupenek v příslušné kategorii je k dispozici za inzerovanou cenu, a maximální cenu. Obchodník používající systém virtuální fronty by musel zobrazovat aktuální cenu, informaci, zda se může během čekání měnit, a pokud ano, maximální cenu.
Jak by se Digital Fairness Act vymáhal a jak vysoké by mohly být pokuty?
Členské státy by zajišťovaly dodržování prostřednictvím soudů nebo správních orgánů; Komise by měla pravomoci v případě rozsáhlých protiprávních jednání s unijním rozměrem.
U sankcí ukládaných v souladu s článkem 21 nařízení (EU) 2017/2394 by vnitrostátní maximální výše pokuty činila nejméně 4 % ročního obratu obchodníka v dotčeném členském státě nebo dotčených členských státech, nebo nejméně 2 miliony EUR, nejsou-li informace o obratu k dispozici. Pokuty uložené Komisí by v případech, které vyšetřuje, nesměly přesáhnout 6 % celosvětového ročního obratu.
Co by Digital Fairness Act zrušil?
Směrnici 2005/29/ES. Podle článku 38 se směrnice zrušuje a odkazy na ni by se považovaly za odkazy na nařízení a četly by se v souladu se srovnávací tabulkou v příloze II. Článek 38 neuvádí žádné datum zrušení. Podle důvodové zprávy nabývá zrušení účinku ode dne použitelnosti nařízení.
- Článek 38 odst. 1
- Článek 38 odst. 2
- Důvodová zpráva, oddíl 5
Odkdy by se Digital Fairness Act použil?
Návrh nestanoví žádné kalendářní datum. Podle článku 40 by nařízení vstoupilo v platnost dvacátým dnem po vyhlášení v Úředním věstníku Evropské unie a použilo by se ode dne „[12 months after the entry into force]“ (anglické znění). Tato formulace je zástupný údaj v hranatých závorkách v návrhu. Text neuvádí datum přijetí ani vyhlášení.
Jaký by byl vztah aktu Digital Fairness Act k aktu o digitálních službách a dalším aktům EU?
Podle článku 4 by nařízením nebyly dotčeny jiné právní akty Unie, které upravují zvláštní aspekty nekalých obchodních praktik vůči spotřebitelům. Uvádí jich šest: nařízení (EU) 2016/679, nařízení (EU) 2022/1925, nařízení (EU) 2022/2065 (akt o digitálních službách), nařízení (EU) 2024/1689, směrnici 2010/13/EU a nařízení (EU) [EU KIDS Act]. V případě rozporu by tato jiná pravidla Unie měla přednost a použila by se na tyto zvláštní aspekty. Bod odůvodnění 9 vysvětluje, co se považuje za rozpor.